Nejnovější články

10 let zneužívaná

dívka, o které se píše v novinách.

Na netu je i diskuze. Po jejím přečtení si člověk řekne, že je štěstí, že má holčina jiné starosti, než číst net. Hrozné je, že se o ní musí vůbec psát. A musí mít takové starosti. Rána na zbytek života.

Všichni svorně nadávli na Frizla, upřímné zděšení, ale kolik takových máme u nás? Nikdo nic neví. Nikdo nic nevidí. I ti lidé tam na té diskuzi by se možná divili, kdyby věděli, co se jim děje doma pod nosem.

Čin je nepochopitelný, stejně tak se může zdát nepochopitelná role matky. Tísíce otázek. Kde byla ona? Co dělala ona? Jak to, že o ničem nevěděla? Může se to zdát nepochopitelné jak chce, ale děje se tak. A, bohužel, může se tak opravdu dít. Bez nejmenšího tušení.

Soudit okrajové viníky je třeba vždy opatrně. I když nejsme u soudu. Jednou se totiž můžeme zděsit i my.
 


Globální oteplování

Velký fenomén dneška. Nebo už se má říkat včerejška?

Docela hodně lituji, že se na ten "podvod" přišlo tak brzy.

Když si člověk uvědomí co všechno se díky tomuto strašáku zlepšilo, kde všude na planetě se dá lépe dýchat, kde je zdravější prostředí..přijde mi úplně jedno, jestli něco takového hrozí.

Kdyby byl člověk tvor inteligentní, nepotřeboval by takové strašáky potenciální ani reálné a činil by vše pro co nejbezpečnější provoz jak z hlediska havárií tak i látek při běžném procesu vypouštěných.

Protože ale člověk není tvor inteligentní ale hamižný, bylo potřeba něco takového sestrojit. Nevěřím tomu, že na tom není pravdy nic. Reálný základ tam bude. Možná to jen nebude tak rychlé.
Přesto, pokud tu chceme jako druh přežít, musíme rychle vymyslet strašáka jiného, jinak to tu brzy zničíme.

Myslím si, že to byl pro technologie i rozvoj velký přínos. Ať si "neviditelná ruka trhu" šmátrá kde chce, ta život na planetě nezachrání.

Závan starých časů

2. února 2010 v 21:50 |  Mé pocity..
potkal mě dnes.
Seděli jsme na chodbě u stolu ve škole proti sobě a povídali si a většinu času se smáli. Teprve v tu chvíli mi došlo jak opravdu moc mi to chybělo. S dobrým přítelem si popovídat. Člověk potká během dne mnoho lidí, s některými i mluví, ale to není totéž.

Přišlo mi to jako před pár lety, člověk by to skoro nazval "bezstarostným mládím". Přitom jsme zase o tolik nezestárli a "bezstarostným" to období nebylo rozhodně. Ale ta euforie, že je to za mnou byla neskutečná a určitě umocňovala už tenkrát tu úžasnou atmosféru přátelství. Možná i díky tomu co se stalo jsem si s těmi lidmi bližší než kdy s kýmkoliv jiným.

Byly to jen dvě hodinky a nakoplo mě to krásnou energií, pocitem, že jsou věci, které mají smysl. Na druhou stranu se teď v tuhle chvíli cítím osamělejší se spolubydlou na pokoji než přes víkend, kdy jsem tu byla úplně sama.

Vzpomínám na ty večery, kdy tu bylo za kým zajít. Kdy člověk poslal sms a udělala se akce, skopičina, vtip, cokoliv. Jít se svíčkama do menzy na večeři. To byl asi náš vrchol. Dostalo to každýho, kdo nás viděl. Škoda, že se nepovedla akce "Vánoce v červenci", o vodě na raftech jsem tu psala, tam asi začal náš zánik..ale těch půl roku před tím bylo nezapomenutelných, další rok už byl jen doznívání a pak se naše cesty rozešly ještě víc, tenhle rok už jen lovíme chvilky..vím jak to bude pokračovat a jak to dopadne. Ale to co jsme prožili bych za nic nevyměnila. Dokonce dnes vím, že i ta situace před tím byla pro mě nevyhnutelná a úžasná zkušenost.

Také mě těší, že se mi podařilo navázat přátelské kontakty se studentama dálkařema. Celý semestr se mi to zdálo dost neosobní, ale teď před zkouškama jsme se spojili. Všichni táhneme na nepřítele. Zvláštní, z těch amerických i anglických filmů má člověk pocit, že na vysoké škole je vyučující opravdu kolega. Ale tady je nepřítelem číslo jedna, kterého je potřeba u zkoušky porazit, jde jen o to nalézt nejlepší fintu (samozřejmě přeháním) a vůbec nejůžasnější na tom bylo, že jsem jim přišla vtipná. No jo, ještě mě neznají, ale fakt se smáli. A byli rádi za studijní matroš, co jsem jim poslala. Tak jsem ráda, že jsem mohla pomoci.

Vlastně by to byl skoro dokonalý den, kdyby neměl jednu malinkou chybičku..neudělanou zkoušku z ekotoxikologie..ale ta se dodělá (no, sama ne) jindy, ještě je čas, tak nač si tím kazit den :-)

Chovej se jako dospělá

31. ledna 2010 v 18:25 |  Veselé příběhy ze života
Berte prosím následující řádky se značným nadhledem, jelikož jsou věci, co se člověku prostě občas dějí a je jedno, jestli jsou mu tři a nebo čtyřicet ;-)

Chovej se jako dospělá/ý..neslyšeli jste to již někdy od někoho? Já to jednu dobu slýchala od jednoho člověka docela často. Ale nějak si nejsem jistá, jestli se tak chci někdy chovat, jelikož:

Se mamce povedlo do kýble venku na biologický odpad z kuchyně vylít vodu se šlupkami z brambor. V létě normální, ale hádejte, co se stane, když mrzne? :-)

A taťka, který dostal na starost sbírat piliny, když řeže dříví, protože trávím dost často mimo domov a nasbírala bych je už mokré, je sice nasbíral, pěkně uklidil do pytle..ale místo aby pytel přišel do boudy k senu, zůstal sice pod střechou, ale venku, kde samozřejmě kompletně navlhl..

jojo, být dospělý někdy stojí opravdu za to! :-)

Ale jednu výhodu to má! Splnil se mi sen všech zemědělců. Mám 2-3x za den úrodu. Usušené piliny :-)

Chodníky a zima

Napadl sníh. Ale to jste si asi všimli :-)

Všechno se krásně třpytí a blejská, všude je bílo..a občas i na chodnících.

Letošní zima je první, kde platí nový zákon o uklízení chodníků. Všichni brečí. Obce, že nemají peníze a občané, že je neprohozeno.

Já stále ale ten problém nevidím. Naopak. Tahle situace je úplně ideální. Stačila by jen malá věc. Jedna malá, úplně pitomá větička. Když už to ty lidi nenapadne samotné. Proč obec nemůže jednou malou slušnou větičkou požádat občany, aby pomohli a tak jako dříve, pokud mohou, ten kus chodníku odházeli?

Rozhodně to vidím jako lepší řešení, než to, že za chodník zodpovídá někdo, kdo není jeho majitel a kdo si ani nevybral, že tam ten chodník bude mít.

Na přelomu doby, kdy platilo, že chodník uklízí majitel přilehlé nemovitosti a za případné úrazy také ručí majitel nemovitosti a doby, kdy za chodníky ručí majitel chodníku, jsem zaslechla debatu: Paní důchodkyně obhajovala minulý systém, na kterém bylo dobré snad jedině to, že byl zažitý tím, že to přeci není žádný problém ten chodník proházet.

A to má opravdu pravdu. ALE! Je u toho jedna důležitá věc. Musí totiž být někdo na to proházení přítomen doma. Vezmu si třeba případ naší rodiny v určité době: Taťka vstává v pět ráno a v půl šesté odjíždí do práce. Pokud nasněží do půl šesté ráno, tak není problém a odhází to. Mamka a já vstáváme v půl sedmé a odjíždíme v sedm. Co nasněží do sedmi ještě můžeme odházet. První se vracím já a to nejdříve kolem třetí hodiny odpolední. Co nasněží do tří hodin odpoledne také mohu proházet. Není problém, že? Jenže..začne sněžit v půl osmé, v jedenáct nám jde pošťačka hodit do schránky dopis, uklouzne na neuklizeném chodníku a zlomí si nohu. Jelikož jsme chodník neuklidili (kupodivu nikdo nebyl dopoledne ve všední den doma) a zodpovídáme za chodník a případná zranění, tak budeme platit...a to mi prostě přijde jako nesmysl.

Nechci se výše zmíněné paní důchodkyně dotknout, teď je taťka také v důchodu a může to proházet kdykoliv, ale co když jednou přijde doba, kdy už na to nebudou stačit? A my budeme v práci? Budou sedět doma u okna, pozorovat zasněžený chodník, mávat na padající lidi a počítat, kolik že už mají zaplatit? O vánočních výjezdech na hory, kdy lidi trnou, jestli během jejich přítomnosti se na té jejich části chodníku nic nestane? Navíc, když se majitel nemovitosti proti úrazu na chodníku, který mu nepatří, ani nemůžete nechat pojistit. To je přeci nesmysl.

Teď je to ale odezdi ke zdi. Proč obce brečí a nepoprosí? Mnoho lidí jistě uklidí i teď, ale se slovy díků od obce by to člověk nebral jako újmu na sobě, ale jako pomoc obci.

Závěrem poděkování obci naší, která se o chodníky starala již asi tři roky před platností tohoto zákona. A dříve frézou, dnes traktůrkem s radlicí prohrnují chodník. Možná i proto, že naši radní jsou výjimečně schopní, se mi to tak kecá.

Další články


Kam dál