Mám tě ráda mami - začátek

23. února 2008 v 19:47 |  Pokus o literární tvorbu
www.zitnebotezit.cz

Mám tě ráda, mami!

No to je hrozné. Oni snad ani nepostřehli, že je mi šestnáct a půl a právě jsem velmi dobře zakončila první rok gymnázia. Bydlím na intru a domů moc nejezdím. Respektive domů vůbec nejezdím, jenom na vánoce a teď, na prázdniny. Jednak se to nevyplatí finančně, ale hlavně se mi ani moc nechce.
Přijela jsem po půl roce domů, celá šťastná, že udělám mámě radost známkama. Otevřela jsem dveře, nikde nikdo. Prošla jsem všechny místnosti, (máme tři) a teprve v obýváku jsem našla mamku, jak žehlí. Řekla mi ahoj, ani oči nezvedla a chovala se, jako bych včera odešla.
Docela mě to překvapilo. Byla jsem zvyklá na všelicos, různé trapasy a výstupy, ale to bylo na veřejnosti, aby se ukázala jako dobrá matka a vychovatelka svého jediného dítěte. Podle mě se spíše znemožňovala a zesměšňovala. Ale teď jsme doma, to má být nějaký tichý protest? Ale co jsem provedla? A je to vůbec na mě? Kde je taťka? Vždyť už tu měl být? A nebo je na těch řečech, co mi psala kamarádka o tátovi skutečně nějaká pravda? Ale můj táta a nějaká? To rozhodně ne! Táta má přece mámu rád. Aspoň to tak bylo dokud jsem byla doma. Ale jak je to teď? Vždyť já vlastně nic nevím. Začínám mít pocit, že sem už nějak nepatřím. Ten rok pryč mě úplně odcizil. Sebral mi rodinu. Škola mi sebrala to jediné zázemí, co mám. Ne! Má tvrdohlavost mi sebrala mamku a taťku. Vždyť bych mohla jezdit domů častěji. Určitě by mi toho v rodině tolik neuteklo.
Máma se mě nezeptala ani na známky. Zato já jsem se zeptala, pro jistotu, kde je táta. "Kde by byl, v pátek odpoledne. V práci asi, ne? Vrátí se v sedm. Má nějaké důležité jednání." Asi se mi to zdálo, ale zaslechla jsem v tom hlase míchaný pocit nejistoty, naděje a důvěry. Tak i mamka začíná být podezřívavá.
Potřebovala jsem si vše řádně srovnat v hlavě a odklidila jsem se do koupelny. Vždycky se mi tam nejlépe přemýšlí. A taky se mi po plné vaně vody s mydlinkami stýská. Na intru jsou jen sprchy.
Stále přemýšlím o důvodu tátovi nepřítomnosti. Vždyť na pátek si nikdy jednání nedával, protože jich měl prý za celý týden dost a chtěl být aspoň v pátek brzy doma. Vždycky jsme plánovali kam v sobotu vyrazíme. Přece by si nedal jednání na poslední školní den, kdy se má vrátit jeho dcera po tak dlouhé době. Ale rande by si také nedával, to by bylo přeci jen dost nápadné. A pak, kdo by na něm co viděl. Vždyť je to… No jo,vždyť je to docela hezkej, sympatickej , vysokej mužskej. Akorát je mu něco přes čtyřicet, ale to není žádná překážka. Že by si vážně někoho našel.
Důkladně jsem si umyla vlasy a vylezla z vany s pevným přesvědčením, že tomu přijdu na kloub.
Klaply dveře. Taťka vešel a já jsem mu vlítla do náruče. Bylo mi šestnáct, ale proč se nepomazlit s mužským, když je to ještě ke všemu takovej vysokej, hezkej, hnědovlasej……táta.
Vyzvedl mě tak, že jsem přes jeho ramena viděla za dveře. Tam se na mě usmíval krásnej, černej, chlupatej, plyšovej pes. Vždycky jsem milovala plyšová zvířátka.
Opustila jsem tátu a s hlasitým hurá jsem se vrhla mazlit s plyšákem. Jsem to ale nevděčnice.
Ale to už máma volala k večeři. A tak jsme šli jíst, a povídali si, a máma se konečně zeptala na známky a vysvědčení, a já jsem jí ho s radostí přinesla. A mamka když ho viděla, tak měla asi taky radost, protože řekla tátovi, ať mi řekne, co budeme o prázdninách dělat.
A taťka se postavil a vážným hlasem pronesl: "milá dcero, byl jsem u jednoho obchodníka a přesvědčil jsem ho, že takové dobré známky, jako ty, na vysvědčení mít nikdo nebude, a že za ty známky si kupuješ zájezd. Do Itálie. A on mi ten zájezd dal, ale ty mu máš to vysvědčení přinést, protože on za něj koupí domů něco k jídlu."
Tak jsem se bavili, smáli se, povídali, plánovali co budeme v Itálii dělat a na tátovu neprověřenou nevěru jsem úplně zapomněla. Když jsem si na ni pak v posteli vzpomněla, rozesmálo mě to a přišlo úplně nemožné. Zavrtala jsem hlavu do nového chlupáče a spokojeně usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 17. ledna 2013 v 0:29 | Reagovat

Píšeš pěkně :). Já jsem z internátu jezdila každý víkend, přestože jsem to domů měla skoro 150 km. Možná hloupá otázka, ale vážně jsi během let studia na gymnáziu dojížděla a viděla rodiče třeba jednou za půl roku?

2 Šárka Šárka | 17. ledna 2013 v 0:43 | Reagovat

Myslím tím, jestli je pravdivá informace v příběhu o Tvém dojíždění jednou za půl roku domů ...

3 Hanča Hanča | 20. ledna 2013 v 11:40 | Reagovat

Ahoj, díky za pochvalu :) snad nezklamu, když napíšu, že tomuto textu může být i 10 let a pokračování není..(a raději nebudu psát to slovíčko "zatím")
Ale abych uvedla na pravou míru informace..tak snad ani jedna není pravdivá. Tedy krom toho, že mám ráda oba rodiče :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama