Mikropopis

23. února 2008 v 19:47 |  Pokus o literární tvorbu
škvíra
Sedím na židli od pracovního stolu a rozhlížím se po mém uhlazeném pokoji. Nikde žádné smítko, ani žádné místo nesmí přijít na zmar.
Náhle mě upoutalo jedno místo. Bylo to na rohu skříně, nebo spíše u zdi? Ba ne. Konečně jsem to opět objevila.
Z malé škvírky, kde skříň nedoléhá těsně ke zdi, na mě něco mává. Malé, tenké vlákénko. Snažím se zaostřit svým zrakem na to jedno místečko. A nebylo to jen jedno vlákénko. Bylo jich hned osm. Osm tenkých vlákének pavoučích nožek. A na nich jeden pracant, dělníček, snažící se vytvořit svůj úkryteček.
Začala jsem si uvědomovat, že nejde jen o škvíru, nesprávné postavení nábytku, či křivou zeď. Tato malá dírka, škvírka, vypouklinka, či jak to mám nazvat, se stala útočištěm malého tvorečka, mého momentálního spolubydlícího.
Vrátila jsem se až za tmy. Rozsvítím světlo a můj první pohled patří onomu místečku za skříní. Ze stínu skříně se na mě šklebí škvíra. Tichá a pustá, jako měsíční krajina. Jen zplihlé cáry potrhané pavučiny, prázdné jako srdce vraha, zbyly po mém společníkovi. Osm nožek, jen o málo silnějších, než vlákna pavučiny mě nebude doprovázet svým jemným šustěním při chůzi po zadní stěně skříně. Ted už čeká jen hrobové ticho samoty a marné doufání, že tmavá mezírka bude mít někdy opět pana domácího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama