Sněhulák

23. února 2008 v 19:51 |  Pokus o literární tvorbu
Sněhulák
Jednoho krásného, téměř jarního odpoledne, kdy byl ještě sníh, si kluci z vesnice postavily na vršku, ze kterého měli udělanou klouzačku, krásného sněhuláka. Měl tři koule. Ta největší sloužila jako nohy. Ta prostřední, o něco menší, sloužila jako tělo, a mělo vysázené kamínky jako knoflíky na kabátku. A ta nejmenší, no přece hlava, byla ozdobena uhlíky místo očí a pusy. Ale místo nosu neměl ten sněhulák mrkev, jak se to v té době dělávalo, protože chlapci byli chudí, a kdyby jim rodiče dali mrkev na sněhuláka, chudáci by neměli co jíst. A tak dali sněhulákovi místo mrkve klacík, a byl stejně hezký jako s mrkví. Starý, děravý rendlík na hlavu, a do ruky koště. Snad nám bude ochraňovat slepice, před zlou liškou.
Sněhulák stál tedy na vršku a říkal si, jak je krásný, jen že nemá tu mrkev. A přece mu to nevadilo. Kluci se za ním chodívali denně dívat a kontrolovat, jestli mu někdo neublížil. Jen v noci bylo našemu sněhulákovi občas smutno, protože byl sám. A to ani sněhuláci nemají rádi. A tak si i on občas povzdechl, proč mu nepostavily kamaráda. Přes den byl však rád, protože by se musel dělit o přátelství chlapců. Ti hned po ránu přišli a když se rozbimbaly
Zvony v kostelíčku, utíkali honem domů, aby nebyl sekec.Náš sněhulák ale nevěděl, co jsou to zvony, ani co je to kostel a proč vyzvání. Ale ohromně se mu to líbilo.
Jednoho dne se ale stalo, že kluci ráno nepřišli. Až odpoledne přišel Pepík, zkontroloval sněhuláka, několikrát se svezl na klouzačce a pelášil domů. Však už dětem skončili jarní prázdniny a ony už neměli čas běhat za sněhulákem. Sněhulák byl moc smutný, protože se nudil.
A tak, když se zase ozvali zvony a vytrhli ho ze snění o tom, co se svými kamarády prožil, se trochu odstrčil, a juchá za hlasem těch krásných nástrojů.Sjel z klouzačky, už minul strom, za který se někteří odvážlivci chytali, aby nesjeli až na silničku, a už byl na silničce a konečně na návsi před starým, rozbitým a zuboženým kostelem. To on ale nevěděl. Zvony dozněli dávno před tím, než on se dostal dolů. A starý kostel ho nezajímal, vždyť byl celý pomlácený. No bodejť, už tam stojí pěknou řádku let. Jen ty zvony jsou téměř nové.
Sněhulák byl zklamán. Na ulici nikde nikdo, začalo se stmívat. Ale nepřišel noční mrazík, jak byl sněhulák zvyklí z Klouzacího vršku. Mráz byl nahoře. Tady dole již začíná jaro.Kdyby náš sněhulák zůstal nahoře, bylo by mu dobře. Ale tady je moc teplo.Smutně se dívá na vršek, ale spět už nemůže.
Dříve, než se rozední, zbude ze sněhuláka jen kaluž vody, koště, rendlík, kamínky, uhlíky a ten klacík, co mu dali chudí chlapci místo mrkve. Ráno jsou chlapci překvapení a zklamaní. Jejich sněhulák už není. Byl moc zvědavý. Však oni příští rok postaví jiného, a toho dobře poučí, aby zůstal tam, kde ho postavili. Vždyť oni vědí, co dělají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama