Osmáci a deváťáci nad vodou i pd vodou

13. května 2008 v 23:44 |  Vodáctví
Tento článek je o naší školní výpravě z roku 1999 na Ohři, který vyšel v MF Dnes 14.července 1999.
Každý den si některá z posádek vysloužila vlajku Žabařů za to, že potopila svou loď
Psal se rok 1999, když se parta bláznivých vodáků - zaáčtečníků - vypravila z Janova do Sokolova na řeku Ohři. Po abslolvování vodáckého rychlokurzu jsme nasedli do kánoí a hurá směrem na Loket. Při této cestě se náš nejoblíbenější pár vodáků dostal na jezu mezi kameny a nemohl tam, ani zpět. Během jízdy provedly i další lodě nesčetně piruetek.
Nocovali jsme pod stanem v Lokti, kde se ráno při odjezdu naši Bobříci cvakli. Po záchraně lodí, pádel a laviček jsme se vydali na Svatošské skály. Před loděnicí v Karlových Varech jsme také hráli hru "Hledej utonulou vodu v proudu".
Ta se moc neujala, protože Vodněnka s Rusalkou už své boty neviděly. Z Karlových Varů jsme jeli na nebezpečný Hubertus. Protože na říčce Teplá (ledárna) probíhaly tou dobou závody, bylo příliš vody a Hubertus byl pro naše umění nesjízdný, přetahovali jsme lodě po souši.
Polovičního eskymáka provedla při vyhlížení místa k přitání v Dubině loď háčka Sluníčka, který přehlédl vyčnívající kámen. Vlajka Žabařů se tedy předávala už potřetí. Zatímco se ostatní vodáci bavili predvedeným čochtanem, naše parta se vztekala při stavění stanů a rozdělávání ohně. Pak už se jen sedělo u ohně a zpívalo.
Cestou do Vojkovic si peřeje vyžádaly svou daň u lodi Stoupa-Tupoun. A nebyla to jediná loď, která měla problémy. Po náročném dni jsme spokojeně usnuli. Jen na hodinu. Pak začala stezka odvahy. Jako první šli Bobříci. Velký Bobr byl nejlepší strašidlo (každý se ho lekl) Malý Bobr byl příliš unavený a zapomněl strašit. Náš Šikula zatím co jsme chodili bůhvíkudy, spal jako zabítý a a tím přišel o všechny zážitky této noci.
Ráno začal Neptun - král vod s pomocnicemi křtít nové vodáky. Každý získal svou vodáckou přezdívku a pamětní list s desaterem háčků a zadáků. Pak jsme se šli umýt do řeky a zabalit věci Na poslení části řeky se naše vlajka předávala hned dvakrát. Nejdříve Siréně a Tichošlápkovi, kteří při vyhýbání kamenů přehlédli strom. Čochtan-Záchranář a Rusalka se opět vydali na záchrannou akci a cvakli se hned na tom samém místě také. Tak jsme mokří, ale s dobrým časem dojeli do Stráže nad Ohří. Pak už zbývalo rozloučení vodáckým pozdravem AHÓOOOJ.
Dík za tento vodácký výcvik patří Evě Kouřilové, Jardovi Císařovskému, Petru Vagašimu a paní učitelce Jitce Pětové
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama