leden 2007 - malá rekonstrukce

16. prosince 2008 v 18:36 |  Něco o mně
Bylo po vánocích. Zápočtový týden, ve kterém proběhlo i několik předtermínů na zkoušky. Já jsem měla předtermíny dva. Jeden na pondělí - chemie a druhý na pátek - fyzika. (tyhle dny asi nikdy nezapomenu, proto to vím..)

Zkouška z chemie probíhala ráno, dopadlo to dobře. Doslova, měla jsem 3. Pak jsme s přáteli byli domluveni, že kouknem společně na fyziku. Zápočtový týden, leden..venku zima, takže všechny stoly na odpočívadlech ve škole plné..tak kam? Šli jsme do hospody (a že jich tam je..) kupodivu v nekuřácké hospůdce byl volný stůl. Dala jsem si Sprite. (byli jsme tam už den předtím, to jsem si také dávala Sprite)

Oni se učili na zápočet, protože jim bohužel chyběli body, já jsem se snažila něco pochytit na zkoušku. Pak jsme se rozešli na oběd, já do menzy, oni na pokoje.

Odpoledne jsme se opět sešli, ale sílu jsme měli jen na to si pokecat.(dala jsem si Sprite - od tohoto dne Sprite nepiju)
Trošku se to protáhlo, bylo po desáté, když jsem se s obavami zvedala a říkala, že budu mít asi průšvih a jela na pokoj.

Přivítání bylo chladné, ale normální. Než jsem se tam dostala, bylo jedenáct večer. Odskočila jsem si (naštěstí)když jsem vešla podruhé do pokoje, stál, prohlížel si můj tel. který ležel na stole (jen na něj koukal, nesahal na něj) a řekl mi, jestli bych mohla opustit pokoj, prostě vypadnout, že chce být sám.
Rychle jsem si projela v hlavě co mám v batohu, jestli s tím někde přežiju a co s ostatními věcmi.

Neměla jsem nejmenší chuť tam zůstávat, už jsem zažila jednu noc, kdy jsem si držela ruce pod dekou abych mu jednu nevrazila a přemýšlela jestli když usnu, mě nezabije a zároveň jsem věděla, že pokud neusnu, zabiju já jeho. Bylo to tak strašně jasné, že jsem raději usnula. (a ráno se kupodivu probudila)

Zeptala jsem se, jestli si tam můžu nechat věci (protože s peřinou nevím, jak bych hodila po Praze) bylo mi to dovoleno.

Ještě mě požádal, abych mu vrátila věci co mi dal. Dala jsem mu SIMkartu a flash disk - ten mě docela mrzel, měla jsem na něm pár dost dobrých věcí do školy..ale vlastně mi to v tu chvíli bylo jedno.

Vzala jsem si bundu, boty, batoh a vypadla. Slzy mi začli téct až na tramvajové zastávce. Neměla jsem ponětí co budu dělat, busy domů žádné nejedou..Napadlo mě, že přátelé ještě zůstávali v hospůdce, jestli tam náhodou ještě nejsou.

Zkusmo jsem jim písla a vydala se směrem k nim. Tramvají a busem. Bylo jedno, jestli už spí...kdyby neodpověděli, tak jsem stejně měla hafo času do rána..

V hospůdce již nebyli, ale H. byl moc hodnej, přišel před kolej a asi jsem ho tenkrát dost zdržovala..(děkuju za pomoc a psychickou podporu) kecali jsme tam asi do dvou do rána. Nabídl mi, že můžu zůstat v noci u něj...ale jak jsme kecali a docela se i nasmáli (když je mi nejhůř, dělám asi nejlepší vtipi :-D), zjistila jsem ,že mám strašnou touhu chodit. Prostě se z toho vychodit..Rozloučili jsme se a já šla do útrob noční Prahy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama