Duben 2009

5. dubna 2009

5. dubna 2009 v 20:14 Deníček
Děkuji panu presidontovi Obamovi, že přijel do Prahy.

Ne, nezbláznila jsem se :-D
Díky němu totiž teta, která jezdí do našeho kraje se svým přítelem, byla "nucena" (náhle měla moře času, který normálně chybí, protože lepší čekat u nás než před Prahou v autě) u nás zůstat a zase jsme si jenou chvíli popovídali :-)

První letošní grilování. No, zrovna se to moc nepovedlo..na chvilku se kuřecí křídla spustila z očí (tatínek se šel ohřát mezi nás do kuchyně) a z křidílek se staly uhlíky. Ale dobré uhlíky.

Ani nevím, jestli jsem se zmiňovala, že mi minulý týden dorazila kytara. Kvůli starostem do školy jsem na ni ještě moc nesáhla, ale mamka mi vyrazila dech. Aniž by se mnou o tom mluvila tak rozhlašuje, že dokud nedokončím školu, mám ji zakázanou !?

Přiznám se, že mě to trošku (hodně) zdvíhá ze židle. Jednak proto, že už nejsem ve věku, kdy bych si nechala něco zakazovat. Jednak pro to, že mi nikdy nikdo nic nezakazoval a nejsem na to zvyklá a hlavně proto, že jsou věci, které si umím říci sama. Ale budiž, přežila bych to.

Kdybych si nevzpomínala na ty minimálně dva roky, kdy čas od času jsem nadhodila, že by kytara nebyla špatná a od mamky se vždy nedozvěděla, že je to zbýtečný a zbytečně vyhozený prachy. Nakonec jsem se na tyto řeči vykašlala a koupila ji.

Od té doby, kdykoliv je mamka doma, ji nepustí z ruky. OK, mohla bych mít radost. Jenže nemám. Když jí po 50té za hodinu vysvětluji, že opravdu nevím jak se na kytaře hraje to či ono, protože jsem na rozdíl od mamky na kytaru nikdy nehrála (a to jsem ještě netušila, že ji mám zakázanou :-o ), tak se té otázky dočkám znovu.

Ke kytaře byla i ladička. Ani kytara, ani ladička nejsou skvosty, ale jak já říkám, v nouzi nejvyšší použít místo pádla - stačí. Protože mamka tuto ladičku nezvládá, poslouchám na to spoustu litanií. A samozřejmě otázek, jak s ní zacházet..a jsme tu opět u otázek 50x za hodinu, první den i 30x za pět minut.

Následováno povzdechy, že nemáme!! (obě!) žádnou motivaci se na kytaru učit. Najednou nevím, jestli jsem neměla náhodou dost peněz, že jsem si koupila něco co nepotřebuji, když za mě někdo rozhoduje, že nemám motivaci..

I to bych celkem zvládla, kdyby dnes teta (hraje na kytaru moc hezky) díky mamce nepochopila, že si mamka koupila kytaru a je to jedině ona, kdo se na ni chce učit. A já na ni mám dohlížet. To mi přijde opravdu jako gól největší. Ne, teta opravdu nemůže tušit. Jen mamka nějak neměla sílu či chuť vyprávět, jak se věci opravdu mají. Tedy, proč tu kytaru neměla už dříve.

Ve výsledku jsem se od mamky!? dozvěděla, že je to škoda, že nebude mít s kým hrát. Což mi přijde jako gól největší.

No, po několika hodinách to mamce asi došlo, takže pak na představy tety jak se sesednou k ohništi jednou a budou hrát spolu mamka odpovídala "Já ne, to spíš Hanka."

Asi už bych v této rodině měla být zvyklá, že mě přehlíží a když něco řeknu, tak neberou vážně..diky několika letům stráveným v hudebce, sice na dechové nástroje, jsou věci, které znám..třeba zmiňovaná ladička.

Když jsem několikrát vysvětlila její princip a po několikáté se mi dostalo odpovědi, že to tak přeci nemůže fungovat, jsem to vzdala a opravdu na všechno začala odpovídat stylem "nevím". Bylo to méně vysylující a účinek úplně stejný.

Ještě, že přijela teta a to ladění podle ladičky vysvětlila. Sice stejně, ale alespoň ji tu berou vážně. Děkuji i Tobě teti, hned po panu prezidentovi Obamovi ;-)

4. dubna 2009

4. dubna 2009 v 17:45 Deníček
Píšu bakalářku, ale tu píšu už tak dlouho, že bych za to napsala román. Želbohu to román není, takže mi ještě hromada stránek chybí a termín odevzdání ne volá, ale přímo řve.

Mamka včera trávila noc v knihovně, neb byla Noc s Anderssenem. Nepředstavujte si, že je tam dobrovolně jako účastník, ale nařízeně z pozice své práce.

Moc informací o průběhu nemám, neb knihovníci oproti dětem, které přeci jen aspoň na pár hodin jsou nuceny spát, nespí. A tak si to dohání teď. Jediná věta, kterou stihla mamka říci bylo: "Holky (knihovnice) to měly pro ty děti připravený moc krásně, ale těm harantům se dneska nezavděčíš."

Jj, doba se mění a je to vidět všude. Občas ten "krok zpátky" by nebylo tak špatný udělat, ale vývoj do záhuby se nezastaví.

Hlavním, tedy původně hlavním, tématem dnešního dne mělo být odzimování lodi a vrácení na vodu. Před zimou jsem zde trošku popisovala, jak jsme ji dostávali na břeh. Výsledek to mělo ten, že i když jsme ji na břeh dostali, taťka celou zimu propadal skepsi o tom jak stárne a nemá už tu sílu. Snažila jsem se mu připomenout, že když loni na jaře tu loď spouštěl na vodu, tak byla nová, z vysušeného dřeva a teď je po půl roce máčení ve vodě nasáklá jak houba a o to těžší, leč jsem viděla, že je to bez úspěchu.

A proč, že se dnešním hlavním tématem nestala loď? Protože přes zimu přeci jen zase vyschla a otočit jí bylo dílem několika minut. Největší práci dalo udržet psa v dostatečné vzdálenosti, aby si ji pro svou zvědavost nenechal hodit na hlavu. Vše dobře dopadlo a nebýt zarezlého zámku k veslům, tak by vše proběhlo ok. Takhle se ještě musí promazat ten zámek a může se vyjet :-)


2. dubna 2009

2. dubna 2009 v 18:46 Deníček
Krásný den. Letos asi nejkrásnější a nejlepší je, že hned zítra nemá být zas hnusně :-)

Vyměnila jsem dlouhé kalhoty za krátké. Králíci se spokojeně roztahovali na sluníčku. I když pak už také raději zalezli do stínu.

Lehla jsem si vedle do trávy a pozorovala modré nebe. Letící letadlo. Měsíc.

Dixín byl překvapen, že je někdo menší než on. Chtěl si vyzkoušet svou sílu na někom tak malém. Rychle jsem ho usměrnila a dal pokoj. Musí si zas zvykat, přes zimu si moc lidí na zem nelehá :-)

Škoda, že nemám moc čas si ten krásný den užít, ale když budu pilně pracovat, tak sobotu a neděli už budu mít pro sebe ;-)