Červen 2009

Blanice

22. června 2009 v 10:51 Vodáctví
20.6.2009 se jeli na Blanici (přítok Otavy) kajakářské závody. Pro tuto příležitost se vypouštěla voda z Husinecké přehrady.
Trať byla otevřena i pro nezávodníky kteří si to chtějí sjet. Na kajaku, vzduchologi nebo kanoi.
Mělo mě varovat několik věcí. Za a) neměla jsem nejmenší tušení jak to vypadá za b) neměla jsem žádné informace a vůbec nevěděla co se jede (a nemohla si je najít, protože jsem nevěděla vůbec nic)
Cestou na start závodu se spolu s námi z Prahy valilo mnoho aut s naloženými kajaky. Začali jsme být nerózní. Oni mají kajaky, my jenom otevřené kanoe.
Nakonec jsme přeci jen míjeli i sem tam auta s kanoí..ale bylo jich minimum.
Dostali jsme se i s lodí na start. Skončila jsem na kormidle..ale kdo chce kam..
Bylo zataženo. Ale nepršelo. Dokonce mi přišlo i celkem teplo, i když společnost mi nějak nevěřila..no jo, já vím..
První dva jezy jsem vydržela na kormidle. Nebylo to ideální. To ani náhodou. Pod druhým jezem to začalo být opravdu hodně divoké. V lodi hromada vody. Loď těžká a vratká. Nedokázala jsem moc nikde zastavit..a pak už si se mnou voda dělala co chtěla. Jsou věci na které nemám. Kdybych byla v lodi sama tak si to klidně protrpím až do konce. Ale mít kamarádku na háčku a vědět co člověk tuší..zachránil nás kamarád. Převzal mé kormidlo a já mu šla na háčka. Kamarádka ke kormidelnici vedle.
Ještě jsem se dost dlouho klepala. Poprvé ten den jsem ztratila morál a byla schopná opustit loď a už se k ní nikdy nevrátit.
S přibývajícími metry za námi se začal vracet zdravý rozum a s jistotou kormidelníka za zády jsem si to začla opravdu užívat. Úžasná voda. Bylo to nepřekonatelné. Něco takového jsem ještě nikdy nejela a nemyslím, že bych si to v brzské budoucnosti zopakovala. Jestli je to dobře nebo špatně, to člověk nikdy nemůže vědět.
Objevilo se i klidnější místo. Můj kormidelník začal blbnout s kamarádem kajakářem (teda vlastně nevím, jestli je to i můj kamarád..řekla bych, že mě nemá rád..ale je to jeho problém, a vůbec..o tom až později)
Pravda je, že jsem nesledovala činění kormidelníka za zády. Věděla jsem, že tam něco spolu vyvádí, ale jak je to vážné jsem netušila..a hlavně jsem nevěřila, že by v té zimě (jak říkali) blbli tak aby se cvakli. Takže jsme se cvakli.
Člověk se bojí cvaknutí. Ale když se cvakne a nikomu se nic nestane (krom nějakých těch modřín a odřenin..ty máme asi všichni) tak je to vlastně docela sranda. Jsou věci, které mě nerozhodí. Prostě jsme byli jen o trochu víc mokří než jen od těch vln co na nás stříkali...teda na mě rozhodně, možná kormidelník se mohl uchovat suchý...kdo ví. Ale ne na dlouho.
Skončilo to vykoupáním kamaráda? kajakáře. Byl jen převrácen do vody. A nešlo mu zvednout. Asi si vsugeroval, že ho můj kormidelník drží. Takže místo druhého pokusu vykrysil. A zjistil, že my jsme na břehu.
S dobrou náladou jsme razili dál. V závodnickém cíli jsme si dali oběd..párek s čajem..ani tak nešlo o jídlo jako o kousek tepla :-)
Padl první dotaz jestli to nezapíchnem nebo sjedem až do plánovaného cíle asi o 10km dál. Jelo se dál.
Prý to bude už nuda. Nějak jsem si nevšimla. Hlavně u té větve za zatáčkou vedoucí přes třičtvrtě koryta. Na pravo byli jedni cvaklí. Na větev upozorňovali předem, ale už jsme toho moc nezmohli. Zkusili jsme to vycouvat. Udělala jsem nějakou chybu (jo, jsem zmatkář a fakt to nepopírám) Dostali jsme se bokem k větvi..a dál to asi nemusím popisovat, co? :-D No jasná začátečnická chyba..:-/ Koupali jsme se podruhé. Já v klidu. Kormidelník mi přišel mírně načpělý..ale třeba se mi to jen zdálo...(já vím, že takovej kliďas dokáže kolikrát naštvat lidi kolem víc, než člověk co hned vyletí)
Vylili jsme a jelo se dál.
Krásné meandry. Kolem pasoucí se koně a krávy. Úžasné okolí. Nádhera a nepopsatelná krása.
Spouští se déšť. Není mi zima, ale při dalším koupání by mi už asi byla. Tělo toho má dost. Podruhé ztrácím morál. Zapíchnout pádlo do lodi a už se nikdy nevrátit. Jsou věci co jsou nad mé síly.
Nad jezem padá návrh zavolat o auto spřátelené kajakáře co už jsou určitě u nich. Krásná představa. Leje docela dost. Představuju si jak vylézáme v tom dešti na břeh. Převlékáme se do suchého (na co se asi těšil každý nejvíc) a opět vlhnem deštěm. Jak dlouho bychom na auto čekali? Má připomínka je přijata. Jede se dál. Člověk by nad tou představou nejraději zlomil pádlo aby tam už nemusel. Ale najednou to zas začíná být paráda.
Dokonce přestalo pršet. Člověk si to zase užívá.
Blížíme se k mostku a nad ním známá osoba na nás mává, že to zkrátili.
Člověk se ani nestačil s řekou rozloučit a poděkovat jí za zážitky. Byl tu konec. Vytahat lodě, převléknout se, počkat na naše auto, naložit lodě i věci a vydat se ku domovu.
Děkuji za trpělivost a neutopení.
Obdivuji řidiče auta, mého kormidelníka, že za volantem neusnul a dovezl nás v pořádku domů.
Vzkaz pro Sluníčko...mohlo bys svítit o něco dříve, než až našemu řidiči do očí cestou domů ;-)

20.června 2009

22. června 2009 v 10:22 Deníček
Vstávalo se brzy. Na mě poslední dobou tedy určitě :-) pět minut před šestou. V šest deset jsem vyrážela na bus. Ráno mi to opravdu nemyslelo..postavila jsem se na špatnou tramvaj.
Naštěstí mi to došlo včas a já to stihla alespoň metrem. Být v 7:15 na Florenci. Byla jsem celkem v klidu. Určitě mě příjezd odvozového auta až v 7:30 (nebo po minulé zkušenosti už? :-p ) nepřekvapil.
Zvláštní den. Hlavně v tom, že jsem neměla nejmenší tušení co bude. Jediné co jsem věděla, že se jede Blanice.
Byl to zajímavý a pro mě celkem dobrý den. Pár excesů jsem měla. Možná mé sebevědomí mělo klesnout na bod mrazu. Kupodivu nekleslo. Udrželo si stálou hladinu.
O dění na vodě budu psát v článku "Blanice" a bude to určitě v rubrice "Vodáctví"
Snad jen malá poznámka k novému známému..kamarádovi? to asi těžko.
Vznikla mezi námi malá rozepře? Škoda. Já to brala s humorem. Kdybych všechny vás měla brát vážně, tak jsem již opravdu v Bohnicích. Vím, že jsem to byla já kdo rejpal. Mám zkušenosti, že takoví lidé rejpou do mě. A znáte to. Nejlepší obrana je útok. Bohužel to bral moc osobně. Bavit se semnou přes ICQ odmítl. Jeho věc. Přijde mi to škoda, ale učit někoho rozpoznávat lidi fakt nebudu. Měl to být útok na mě a nakonec to je on kdo se bere jako poškozený. Mohli jsme si to vysvětlit a společně se zasmát.
Den jsme zakončili v restauraci večeří a v jedenáct večer už jsem měla půlnoc..na posteli, která nevím proč se semnou neustále houpala..a to jsem krom jednoho hltu ruma (mně sice stačí málo, ale to bylo opravdu málo i na mě) nic nepila.

18. června 2009

18. června 2009 v 22:15 Deníček
Promoce. To bylo slovo, které provázelo celý dnešní den. A celý den tomu byl také zasvěcen.
Vstávali jsme v pět ráno. V šest jsme seděli v autě a jeli vyzvednout sestru. A pak už jsme nabrali kurz Praha. Tedy spíše kurz Louny, následně díky objížďce jsme se skoro vrátili na začátek trasy a pak mohli pokračovat do Prahy.

Dojeli jsme včas. Dokonce jsem taťku zvládla navigovat ke škole (ale taťka má na cesty zvláštní smysl, takže mě asi zas tak nepotřeboval)

Šla jsem se do pokoje převléknout, vysvětlit našim kde se bude akce konat a jelikož jsem tam musela být o hodinu dříve, naši se šli projít po okolí a já šla na místo určení.

Nastalo velké vysvětlování jak máme kam jít, co tam budeme dělat, kdy si máme sednout, kdy stoupnout..a člověk měl pocit, že si to nikdy nemůže zapamatovat a že vlastně všechny ty předešlé zkoušky byly naprostá brnkačka oproti tady tomu prý pro nás slavnostnímu dni, který jsme (alespoň podle ohlasů většiny) spíše proklepali, než žebychom se na něj těšili..

Nakonec to všechno dobře dopadlo, kupodivu, myslím, že jsme vše zvládli jak jsme měli.
Jeli jsme tedy do restaurace, kde vaří strejda (ten z nás musel být "nadšen" i když to nepřiznal) poobědvali a jeli ještě na kafe ke druhé sestře a nakonec domů..bylo toho celkem dost a mám toho dost..takže dobrou noc

Prizee.com..aneb co se děje..

13. června 2009 v 16:09 Hry za dárky na internetu
Děje se to, čeho jsme se obávali již od loňského roku.
Frantíci po té, co zavedli některé dárky pouze jako France only (pouze pro Francii) tak v tuto chvíli zavedli posílání dárků úplně všech.

Takže nově posílají dárky pouze do frankofoních zemí tou ČR rozhodně není. Teď mě napadá slovo "bohužel" ale Jungman nebo Palacký by mi asi dal..:-)

Já osobně se s Prizee Classic loučím. U některých lidí stále převládá naděje, že si to frantíci rozmyslí a nebo spustí pro všechny Prizee Univers. Nevěřím ani jednomu, ale myslím, že nejpozději v pondělí, kdy z Prizee Classic zmizí i poslední maskot, se to dozvíme.

Byla bych moc ráda, kdybych se pletla já.

Dárky z této stránky se mi líbili. Mám od nich USB větráček, USB lampičku, tričko a maskota plyšáka Furaxe.

Byla to fajn herní stránka a asi jediná, jejíž konec mě kdy mrzel a mrzet bude. Byla to také stránka, na které jsem začínala a díky níž jsem se do "světa těchto stránek" dostala.

31. květen - 13. června 2009

13. června 2009 v 9:36 Deníček
Jsou to zvláštní dny..člověk je trošku mimo, protože mozek nechápe, proč se nic nešrotí a ničeho se nebojí. Žádný stres. Po dlouhé době stresování je to velká neznámá.

Takže stále panuje trošku chaos, ale už se to tříbí. Po promoci to bude snad už v pohodě. Nejlepší na tom je, že si člověk vůbec neuvědomuje co se stalo. Respektive se nestalo vůbec nic. Svět zůstal přesně tak jak byl. Takhle přesně to mělo být a člověk je z toho celý pryč, že to tak opravdu je.

Na pár dní jsem se vrátila do Prahy. Ne, že by se mi chtělo. Jsou místa, kam se asi nikdy nebudu vracet ráda. I když i to jsou vzpomínky. A za pár let budou už jen ty dobré, však to má mozek dobře zařízené.

Ale teď ještě nemá smysl o tom uvažovat, protože mě tam dva roky nejspíš ještě čekají.

V Praze jsem byla podat odhlášku ze školy (jj, to se musí) a zaplatit promoce, ať mají rodičové na co koukat, když už se tam chystají.

Nakonec jsme to s H a jeho přáteli, kteří dělali přijímačky na naší školu zakončili v pizzerii, ať ví, jak vypadá studentský život. (Na tu odvrácenou stranu si musí přijít sami :-) )

Následující den jsem byla u kamarádky J. Byl to úžasný den mimo Prahu. Mezi ovečkama, pejsandama a koňma. Moc pěkně jsme si popovídali a bylo krásné počasí. Všechno to klaplo a já se vrátila na kolej dost pozdě. Šla jsem rovnou spát a ráno domů. Chtěla jsem sice původně navštívit zoo a nový lachtaní bazén, ale počasí mě přesvědčilo, že to není dobrý nápad. Takže návštěva se odkládá. Ale příležitostí bude ještě mnoho.

Spravedlivý pes

7. června 2009 v 10:32 Moji zvířecí kamarádi
Na včerejší procházce s naším hafanem jsem si spokojeně vykračovala v myšlenkách, kdy mě napadali věci jako že tomu našemu štěněti budou za měsíc dva roky, že bude opravdu dospělý, že už to bude jen lepší a že vlastně teď už hoodně dlouho nijak nezlobil a nic nezničil.

Dneska ráno jsem vstala. Vešla na verandu pozdravit zvířectvo. Ještě jsem začla zvesela, ale jen mi padl pohled na psí pelíšek, zatrnulo mi. Spousta třísek. A pes ležící se sklopenýma ušima jako hromádka neštěstí. Podle kulturního tvaru to rozhodně nebyla větev přinesená zvenčí. Rozhlédla jsem se po místnosti, odkud by to mohlo pocházet. Byla to lišta z obložení stěny. Trochu jsem zahartusila a šla dál do místnosti pozdravit činčily.

Na zemi ležela napáječka. Zvedla jsem jí a otočila se na psa. Ležel přitisknutý ke dveřím. Zahartusila jsem podruhé. Strčila mu jí před čumák. Otáčel hlavou, že s tím neche už nic mít. Pustila jsem ho ven a začla uklízet dřívkovou spoušť.

Naštěstí to byla lišta ze spodní hrany, takže to není moc vidět. Napáječka je pochroumaná od něj už rok, ale díra v ní není. Asi jí jen vytrhl od drátků klece.

Vyšla jsem ven a málem mě omylo. Nečekala jsem psa schouleného v koutku přemýšlejícího o tom co provedl, ale to co jsem viděla mi vyrazilo dech.

Květinový záhon vzhůru nohama. Hliněný pes radostně běžící ke mně. Zabouchla jsem mu dveře před nosem a posadila se na lavici. Hluboký nádech a výdech. Já napáječku, které se vlastně nic moc nestalo, jen dostala pár záhybů navíc, přežiju. Taťka lištu, jejíž nepřítomnost je téměř neviditelná nejspíš také. Ale jestli mamka přežije ten záhon?

Sebrala jsem odvahu a vyšla si tu spoušť prohlédnout zblízka. Nakonec to nebylo tak zlé. před měsícem nasypaná čerstvá kůra měla původně dostatečnou vrstvu, aby se nedostal na fólii. Takže jsem jen oklepala kůru z rostlin a rozhrnula ji po záhonu. Až na pár květů opadaných i s kůrou žádná škoda.

Doma si nemáme co vyčítat. Naší psí pohromou jsme byli zasaženi všichni a přesto všichni vycházíme takřka bezestrát