Prosinec 2009

Zvláštní svět

15. prosince 2009 v 21:01 Mé pocity..
Jen málokdo si uvědomuje, jaká je cena času. Jednotky, která dokáže být neskutečně dlouhou, ale také neuvěřitelně krátkou. Určitě tou cenou není žádná cifra na faktuře.

Všichni se někam ženou a za něčím spěchají. Nasazují neuvěřitelné tempo, aby dosáhli na něco..cosi. A ve chvíli, kdy mají skutečně spěchat se zastaví. Koukají a váhají. Ale vždyť vědí co mají dělat, tak proč to neudělají?

Uhlí

15. prosince 2009 v 11:54 Malá zamyšlení..ale někdy důležitá!!!
Uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí, uhlí,..
- část modlitby našich uhlobaronů.

A my, hloupí občané severočeského kraje přeci stále nechápeme tu cenu, jakou má to černé zlato.

Pozor lidi! Díky nám vám hrozí, že zmrznete! Bacha! Připravte si louče!

Jak se Vám toto strašení líbí? :-)

Mě moc. A občas se u toho i bavím. Nejhorší je, že pár lidí to bere vážně. I to by bylo úsměvné, ale je mi jich líto. Stávají se bandou zaslepenců následující óó ty naše nejvyšší...často vlastně ani ne ty naše nejvyšší úředně jmenované. Ale spíš tu bandu, která ty jmenované ovládá.

A co je na tom úplně nejkrutější, že mnohdy ani zdravý rozum (který se v jejich podání musí potlačit) nám kolikrát nepomůže. Proč? Protože nemáme tolik toho, co ten zdravý rozum zaslepuje. Víte co to je? Cinká to v peněženkách. U nás. U nich to šustí.

Občas si říkám, že by bylo fajn nevědět. Neznat ty věci, které kdesi leží ve skříni, protože ten kdo je vymyslel, nemá cinkátka na to, aby je uvedl do používání a ten, kdo na to má, je skoupí, protože se mu to "nehodí do krámu". A když si představím, že znám jen malý zlomek toho všeho.

Jedno z nejhorších zjištění jsou léky na "neléčitelné" nemoci. Dívejte se pak těm lidem do očí..když víte, že ne všechno je tak, jak se říká.

A takhle je to se vším. Možná tahle krize bude mít něco dobrého do sebe, budou se muset uvolnit věci držené v trezoru. Na druhou stranu ale budou mít všichni málo cinkátek. Tedy i ti, co je mohou dostat na trh..a díky tomu je tam nedostanou daleko delší dobu.

Vlastně je to trochu jako válka. Za ní se daleko rychleji vyzkouší spousta léčebných a chirurgických zákroků, které by se jinak museli dlouho a složitě testovat. Na straně druhé je to neskutečný zmar. (Ten kdo zná, ví, že tohle není z mé hlavy, díky Aldo)

A jak je to s tím naším uhlím? Které po x letech, co nám na škole cpali do hlavy, že je nekvalitní, náhle zkvalitnilo? Je to jednoduché. A rozhodně tu nejde o žádné zmrzlé. Dokonce nejde ani o chudáčky horníky, kteří teď nebudou mít co do úst. I když je rádi používají jako štít a oni do toho jdou dobrovolně. Ale může se jim někdo divit? Před 20ti lety měli neskutečnou hodnotu. Jedni z mála lidí, kteří se na danou dobu měli opravdu dobře. Platilo totiž: Já jsem horník - kdo je víc?

Stále jsem nedostala odpověď na mou jednoduchou otázku: Jak to, že největší nezaměstnanost je v severních Čechách a na severní Moravě, když na obou místech jsou doly, jejichž rozlohu nemáme nikdy jinde v republice?

Třeba to bude tím, že je zakopán pes přímo v té otázce. Ono tam totiž není nic jiného než ty doly, které zabírají neskutečnou plochu. U nás plochu okolo sta vesnic. Místo toho, aby v každé té obci byl obchod, tam není nic. A nikdo. Velkopodnik má jen omezená místa. Většina lidí je nalezlá v králíkárnách na jednom místě. Kde se zařídí jeden velký obchod. Zaměstná méně lidí. Taktéž veškeré služby. A turistika, na které staví jinde, je zde předem zabitá záležitost. Kdo by se také chtěl rekreovat někde, kde se lidem zkracuje život?

A tak věřte, že nezmrznete, když náš kraj necháte být. Nevidím důvod, proč bychom měli ustoupit jen proto, aby to "kvalitní" uhlí prodal kdosi, kdo je sice polostátní, ale stát ho neovládá, někam do zahraničí jen proto, aby mohli ukázat, jaký mají zisk...ale na úkor koho? Na úkor nás? Nejen..ale i na úkor Vás.
Ještě jedna otázka by se dala nastínit (samozřejmě jich je mnohem víc, ale už tak to je dlouhé) Proč to uhlí musí být vytěženo teď, když ještě minimálně do roku 2035 lze těžit, aniž by byly limity těžby zrušeny?

Stejně jako náš stát, který se tím ohání v křeči hrůzy a hysterie, tak ani ostatní státy nechtějí být energeticky závislé. Je tedy potřeba to uhlí dostat ven dříve, než ostatní státy začnou svou spotřebu energie řešit jiným způsobem. On by ho potom už také nemusel nikdo chtít.

Moc se mi líbí prognózy, které říkají, kolik energie budou lidé potřebovat za 50 let. Náš dům měl kdysi jedno patro, kde byl dán příkon energie zkušenostmi z minulého žití v tomto domě. Plánovalo se dostavovat 1. patro. Čímž se odhad energetiků na spotřebu energie na dům zdvojnásobil. A výsledek? Prošustrovaných 20 000Kč, které jsme díky odhadu ČEZu a jejich odborníků, ČEZu zaplatili za povolení jističe (dnes již zrušená položka) Jelikož nárůst spotřeby energie na náš dům nebyl ani čtvrtinový původní spotřeby. Jakou máme jistotu, že titíž odborníci neudělali chybu i ve výpočtech vzrůstu spotřeby pro celou ČR?

Vím, že ještě lidé nejsou dost rozlobení. Bude to delší doba. Bude muset odejít z tohoto světa ještě mnoho lidí, ale jednou se lidé opět spojí. Budou mít k sobě opět blíž. Přestane je bavit to opájení rohlíkem. Třeba se to napodruhé povede. Doufat, že i napodruhé to projde dostatečně sametově je možná bláhové. Lidé snad pochopí, že nepůjde jen o to, se přebarvit.

Ještě nenastal ten čas.

Možná..

3. prosince 2009 v 19:42 Mé pocity..
Možná se to včera poprvé stalo. Možná to byla jen náhoda. Já vím. Wahl by mi řekla, že náhody neexistují. Tuším to také. Kolik lidí už ode mě slyšelo, že všechno souvisí se vším. A tvrdě se mnou nesouhlasili. Nebyli ochotní se zamyslet. Proč také?

Většinou jsem to používala u negativních věcí...a tohle by byla první..první pozitivní? Jak to nazvat? V téhle situaci. Možná pozitivní krok po velké tragédii.

Pozitivní pro mě? Že bych byla o krůček dál? Na cestě? Na správné? Kdy to zjistím? To je jediné, co vím moc dobře. Kdy to zjistím. Tedy vlastně ne kdy. Na to kdy se nikdy ptát nebudu. Ale za jakých okolností. A v té chvíli už bude na všechno pozdě. Cokoliv změnit. Ale to je vlastně skoro pořád. Rozhodování je otázka okamžiku. O okamžik později je už pozdě.

Apropo Wahl..už tolikrát jsem jí psala a pak to smazala..bylo by to zbytečné. Předem jsem věděla co odepíše. Ne vždy s ní mohu souhlasit. Přesto uznávám, že pro mnohé lidi byla záchranou. Mnohdy možná i tou poslední. A za to jí patří dík

Je zvláštní děkovat za životy lidí. Není to tak dávno, co jsem je nenáviděla. Do jednoho. Všechny. Není to tak dávno a za chvíli to bude deset let. Věřím, že za dalších deset let budu zase dál. Jinde. Na své cestě.

Chtěla bych udělat víc. Ještě nenastal můj čas. Budou věci, které nebudu moci udělat nikdy. Ale drobnosti jdou udělat vždy..

Márty, i Tobě už jsem mockrát psala a pak to smazala. Možná máš nejblíž k tomu mě teď pochopit. A možná bys na mně našel to, co já před sebou možná schovávám. Tak proto..