Leden 2010

Chovej se jako dospělá

31. ledna 2010 v 18:25 Veselé příběhy ze života
Berte prosím následující řádky se značným nadhledem, jelikož jsou věci, co se člověku prostě občas dějí a je jedno, jestli jsou mu tři a nebo čtyřicet ;-)

Chovej se jako dospělá/ý..neslyšeli jste to již někdy od někoho? Já to jednu dobu slýchala od jednoho člověka docela často. Ale nějak si nejsem jistá, jestli se tak chci někdy chovat, jelikož:

Se mamce povedlo do kýble venku na biologický odpad z kuchyně vylít vodu se šlupkami z brambor. V létě normální, ale hádejte, co se stane, když mrzne? :-)

A taťka, který dostal na starost sbírat piliny, když řeže dříví, protože trávím dost často mimo domov a nasbírala bych je už mokré, je sice nasbíral, pěkně uklidil do pytle..ale místo aby pytel přišel do boudy k senu, zůstal sice pod střechou, ale venku, kde samozřejmě kompletně navlhl..

jojo, být dospělý někdy stojí opravdu za to! :-)

Ale jednu výhodu to má! Splnil se mi sen všech zemědělců. Mám 2-3x za den úrodu. Usušené piliny :-)

Chodníky a zima

16. ledna 2010 v 17:26 Malá zamyšlení..ale někdy důležitá!!!
Napadl sníh. Ale to jste si asi všimli :-)

Všechno se krásně třpytí a blejská, všude je bílo..a občas i na chodnících.

Letošní zima je první, kde platí nový zákon o uklízení chodníků. Všichni brečí. Obce, že nemají peníze a občané, že je neprohozeno.

Já stále ale ten problém nevidím. Naopak. Tahle situace je úplně ideální. Stačila by jen malá věc. Jedna malá, úplně pitomá větička. Když už to ty lidi nenapadne samotné. Proč obec nemůže jednou malou slušnou větičkou požádat občany, aby pomohli a tak jako dříve, pokud mohou, ten kus chodníku odházeli?

Rozhodně to vidím jako lepší řešení, než to, že za chodník zodpovídá někdo, kdo není jeho majitel a kdo si ani nevybral, že tam ten chodník bude mít.

Na přelomu doby, kdy platilo, že chodník uklízí majitel přilehlé nemovitosti a za případné úrazy také ručí majitel nemovitosti a doby, kdy za chodníky ručí majitel chodníku, jsem zaslechla debatu: Paní důchodkyně obhajovala minulý systém, na kterém bylo dobré snad jedině to, že byl zažitý tím, že to přeci není žádný problém ten chodník proházet.

A to má opravdu pravdu. ALE! Je u toho jedna důležitá věc. Musí totiž být někdo na to proházení přítomen doma. Vezmu si třeba případ naší rodiny v určité době: Taťka vstává v pět ráno a v půl šesté odjíždí do práce. Pokud nasněží do půl šesté ráno, tak není problém a odhází to. Mamka a já vstáváme v půl sedmé a odjíždíme v sedm. Co nasněží do sedmi ještě můžeme odházet. První se vracím já a to nejdříve kolem třetí hodiny odpolední. Co nasněží do tří hodin odpoledne také mohu proházet. Není problém, že? Jenže..začne sněžit v půl osmé, v jedenáct nám jde pošťačka hodit do schránky dopis, uklouzne na neuklizeném chodníku a zlomí si nohu. Jelikož jsme chodník neuklidili (kupodivu nikdo nebyl dopoledne ve všední den doma) a zodpovídáme za chodník a případná zranění, tak budeme platit...a to mi prostě přijde jako nesmysl.

Nechci se výše zmíněné paní důchodkyně dotknout, teď je taťka také v důchodu a může to proházet kdykoliv, ale co když jednou přijde doba, kdy už na to nebudou stačit? A my budeme v práci? Budou sedět doma u okna, pozorovat zasněžený chodník, mávat na padající lidi a počítat, kolik že už mají zaplatit? O vánočních výjezdech na hory, kdy lidi trnou, jestli během jejich přítomnosti se na té jejich části chodníku nic nestane? Navíc, když se majitel nemovitosti proti úrazu na chodníku, který mu nepatří, ani nemůžete nechat pojistit. To je přeci nesmysl.

Teď je to ale odezdi ke zdi. Proč obce brečí a nepoprosí? Mnoho lidí jistě uklidí i teď, ale se slovy díků od obce by to člověk nebral jako újmu na sobě, ale jako pomoc obci.

Závěrem poděkování obci naší, která se o chodníky starala již asi tři roky před platností tohoto zákona. A dříve frézou, dnes traktůrkem s radlicí prohrnují chodník. Možná i proto, že naši radní jsou výjimečně schopní, se mi to tak kecá.

Když taťka vaří

5. ledna 2010 v 19:34 Mé pocity..
To mám moc ráda. I když si k tomu vybírá dny, kdy mám úplně jiné plány, ale zase je ráda přeložím.

Je to totiž docela švanda. A úplně chápu, proč by to mamka vidět něchtěla..ale když ten chlap není můj, tak ho trochu rozmazlovat můžu, že? :-)

Teď asi nechápete, čím že ho to rozmazluju, když si "musí" vařit.

Ale pokud jste někdy viděli chlapa svátečního kuchaře v kuchyni, tak asi chápete.

Poprvé jsem to zažila v šestnácti, když jsem převzala rodinu dvou chlapů. Mého přítele a jeho tatínka. Dneska na to vzpomínám a směju se, ale tenkrát vím moc dobře, že jsem váhala, kterého z nich prohodit oknem a nebo jestli je nevzít oba.

Ono když k nim přijdete po dvou dnech a najdete na lince neidentifikovatelnou hmotu a když se zeptáte co vařili zjistíte, že předevčírem si dělali k večeři řízky, tak pak už se vám chce jít jen do mdlob.

Opravdu nedoporučuji obalovat řízky rovnou na lince bez misek. A to dokonce ani pro vajíčko.

No, tak takhle to s taťkou není.

Poprvé si vzpomněl před vánoci, že udělá lívance. Jelikož jsem lívance nikdy neviděla, natož abych je dělala, tak jsem mu s receptem nemohla být nápomocná, ale tatínek je dobrej. Sice si nepamatuje, pro co že to šel ven, ale stejně jako si popaměti postavil pramici na rybník, tak úplně stejně udělal těsto. Jen váhal s posolením vajíčka.

Navíc je úžasnej v tom, že nic neodměřuje. Prostě od oka...přiměřeně, přiměřeně..

Potíž nastala, když to chtěl zamíchat. Před vánoci jsem u toho byla, takže jsem mu ten nízkej pekáček rozmluvila (taťka si totiž koupil před vánoci k vánocům stírací mop a mixér. Já mu na to řekla, že je dobře, že si to koupil, protože koště a vařečku bych mu pod stromek nekoupila..vživotě by mě nenapadlo, že by po něčem takovém toužil..on to totiž použil sám včetně toho mopu!)

Teď po vánocích jsem se ale při míchání těsta nevyskytovala, takže taťka to sice nedal do nízkého pekáčku, ale do nádobky přibalené k mixéru, která není zavíratelná. Obsah se tam sice vešel, ale když to začal míchat, tak se to prý povážlivě zvedlo...až to z nádoby uteklo. Asi něco na způsob "hrnečku vař".

Já ho zastihla, až když promýval hadr. Narozdíl od mamky se mě k tomu přiznal :-)

Placky byly skvělé, sice nevím, jestli to chutnalo tak jak lívance chutnat mají, ale bylo to opravdu dobré.
Když přišla mamka, tak jsem pochopila, proč jsem lívance nikdy nejedla. Pokládala to za nepovedené palačinky, které se ale dají sníst :-)
Inu, občas někdo dokáže potěšit, aniž by chtěl.

Jinak abyste si nemysleli, že jsem chudáka taťku nutila všechno osmažit...před vánoci osmažil placky dvě a já dodělala zbytek a následně umyla nádobí a včera jsem je smažila už od začátku a taťkovi je nosila namazané do obýváku k televizi ;-)

Životní pojištění

4. ledna 2010 v 22:21 Logika
Pro ty, kdo chtějí být nesmrtelní..:

Uzavřené životní pojištění doporučujeme, protože Vás a rodinu chrání před případnými rizikovými událostmi jako je smrt a trvalá invalidita.

Zdroj: kb.cz

:-)

Amnestie

2. ledna 2010 v 14:09 Malá zamyšlení..ale někdy důležitá!!!
Prý byla na Nový rok vyhlášena. Ale já jsem si ničeho nevšimla. Maximálně toho, že se změnil trestní zákoník a na základě tohoto byli nějací lidé propuštěni.

Novináři nezapomínají upozornit na "podobu" s amnestií, kterou vyhlásil tehdejší prezident V. Havel a upozorňují na zvýšenou kriminalitu po té vyhlášené amnestii.

Jenže srovnávají neporovnatelné. Lidé, kteří se po tehdejší amnestii dopustili stejného zločinu, byli (nebo měli být) znovu uvězněni.

Kdežto lidé propuštění teď díky změně trestného zákona již za ten samý zločin, pokud se ho dopustí teď znovu, sedět nepůjdou. To se přeci srovnat nedá.

Nikdo nechápe, proč se něco změnilo tak, aby byl nějaký vězeň propuštěn, když už byl konečně našimi soudy k něčemu odsouzen. Já si myslím, že jediné proč to je, je to, že nemáme ve věznicích místo.
Připomíná mi to dost situaci na základní škole, kterou jsem kdysi navštěvovala. Protože se tam tenkrát nedařilo donutit některé žáky se přezouvat, tak se povinnost přezouvání zrušila. Výsledek byl takový, že i mi, co jsme se přezouvali a bylo nám to příjemnější, jsme se přezouvat přestali, protože do toho marastu co vznikal na zemi třeba v zimě nebo po dešti, se prostě přezůvky nosit nedali.

Bojím se, že to tu dopadne úplně stejně. Nebo už dopadá?

Kdopak by se vlka bál

1. ledna 2010 v 21:50 Mé pocity..
mamka se moc divila, jak té holčičce může o jejím tatínkovi říct babička. Vždyť to jí přece "mají říci rodiče".

Vím, že se na mamku nezlobím proto, co se naší rodině kdy přihodilo. Ani za to, že i když některé věci co se děli tušila, tomu nezabránila. Postupem času to dokážu i omluvit.
Jen mi vadí souzení ostatních za stejné věci. Šílené udivení, jak jí to mohl říci někdo jiný.

Mně něco řekla sestřenka, když mi bylo jedenáct. A jen čistě náhodou se v mých šestnácti mamka dozvěděla, že to už dávno vím. Když mi říkala, že mi to říci chtěla, měla jsem tenkrát strašnou chuť se jí zeptat, jestli mi to chtěla zabalit k osmnáctinám. Neudělala jsem to. Do dneška přemýšlím, kdy mi to sladké tajemství plánovala sdělit, když se tak dušovala, že to chtěla udělat.

Jsou věci, které se říkají blbě. Na které nejsou slova. A když to udělá někdo jiný, má člověk o "problém méně". Je to pohodlnější, ale proč si už tak složitý život jednodužším neudělat.

Jen mě pak to upřímné překvapení a i rozzlobení nad tím samým chováním u ostatních prostě rozčiluje a ne vždycky se dokážu zkrotit, abych byla milou a poslušnou dcerou, jak by si přála a nedávala najevo, co si myslím.

Asi je to stejné jako se vším ostatním. Chyby na ostatních vidíme hned, ale u sebe prostě ne. Stejně tak známe dobře teorii všeho, jak se máme zachovat. Ale kdo v opravdu vypjaté situaci, kdy běží vteřiny a jde o život dokáže správně podat první pomoc, ačkoliv se tomu pár hodin ve škole věnovalo a na teorii byla hromada testů a otázek? Ale okolostojící vždycky dokáží skvěle poradit. Alespoň tu teorii "jak by to mělo být"

Proto se nechci zlobit. A pak se zlobím na sebe, že se zlobím..a když se zlobím, tak koušu i okolo. A stačí maličkosti...a pak se zlobím ještě víc. No, ale kdo z vás to nemá :-)

Prezidentský projev

1. ledna 2010 v 13:20 Malá zamyšlení..ale někdy důležitá!!!
mi dnes ještě daleko více než jindy přišel jako bezduché plácání. Netrval ani těch vyhrazených patnáct minut a z obsahu bylo patrno, že nám vlastně nemá co sdělit.

Nejspíš i proto musel nejméně pět minut zůstat hovořit o ekologii a vyzývat k drancování přírody. Alespoň je vidět, že daleko více než ekonomickou krizí, rozkrádáním státu, podplácením a jiným tunelováním se zabývá úplně něčím jiným.
Prohlášení o jeho dobrém svědomí, že následujícím generacím nezůstává žádný dluh už mi přišla jen úsměvná věta od "vrtošivého staříka" protože to snad nemohl myslet vážně :-)

Je tu ještě ale jedna možnost. Že ten podvržený projev byl tento a ten pravý se někde ztratil.