Čekání..

30. srpna 2010 v 3:51 |  Mé pocity..
Právě jsem dočetla jednu knihu. Její hlavní hrdince stačil jeden člověk na to aby prožila to, na co jsem já potřebovala lidi dva.

A nejen proto mi přišla kniha tak blízká. Tak opravdová.
To na co hrdinka potřebovala dvanáct let, aby pochopila, jsem pochopila během dvou let. Ale doufám, že za těch dvanáct budu na takové výši, jako ona hrdinka.

Chtěla bych napsat, že posledních pár dní se mi honí hlavou taková myšlenka..Ale musím napsat, že poslední rok se mi hlavou honilo takových myšlenek..čím dál víc dává smysl věta "náhody neexistují".

Před pár týdny jsem v obchodě potkala prvního expřítele. Nebylo to moc příjemné setkání. To, že tam je jsem poznala hned jak jsme zaparkovali. Proti nám stálo černé auto. Víte, jak já rozeznávám auta? Podle barvy. (Jak to není Škoda, tak jsem prostě ztracená) A tady stálo černé auto z jiné stáje. A mě prostě jen napadlo, je tady. (Kolik černých aut je asi v republice?) A byl.
Zrovna jsme se s taťkou něčemu smáli, když se ozvalo dohadování. Byl to on se svou manželkou?přítelkou? to si fakt nepamatuji. Míjeli nás, tak jsme se pozdravili, nechtěl se zdržovat. Jedna mu to bylo blbé před partnerkou (obarvila se na zrzavo, mě před lety nutil obarvit se na blond :-D ) a jednak mu bylo trapně za ty hlasité dohady. Ale tím že stáli proti nám autem, museli jsme se ještě jednou potkat (i když jsem doufala, že stihnou odjet dříve) A milý expřítelíček zjistil, že mě bude muset shodit. Nevím, jestli před sebou aby nelitoval (i když jsem ho opustila já) nebo před partnerkou, aby nežárlila..Díky mé naprosto nepohotové reakci na tyto situace se mu to samozřejmě povedlo. A mě konečně docvaklo, že to byl fakt blbec, který tuto vlastnost měl vždy a používal jí proti každému, kdo mohl mít nad ním navrch. Škoda, jinak byl vždycky hodnej. A poslední roky bych se nad ním i rozplývala :-)

Ještě několik týdnů před prvním expřítelem jsem potkala "řidiče". Jistě, řidičů potkáváte všchni mraky, ale já potkala toho svýho, kterého jsem naposledy potkala..no to je taaak dávno, tři roky? Myslela jsem, že se už někam přestěhoval. Ne. Je tu stále. A stále na mě tak kouká...Občas mám pocit, že jsem mu zkazila život :-( Kéž bych jednou našla tu sílu v sobě mu vysvětlit, že je to pro něj výhra.

Takže to jsou dva potkaní (ne potkani). Jenže vždycky chodili ve třech. Jak králové do Betléma. A já teď čekám na toho černýho co je vzadu. Vždycky to byla železná pravidelnost. Náhody se nedějí, svět je malej a ten den nastat musí.

Naposledy ten den nastal před pár lety. No, před těmi třemi. Ten černý vzadu to ani neví. A já bych ráda věřila, že to tak dopadne i tentokrát, ale vzhledem k událostem (náhody se nedějí) se to nedá předpokládat.

Včera jsem potkala v obchodě svého bývalého učitele hudby s manželkou. Jeho žena byla v jednu dobu jediná, která mi mohla pomoci. Dodneška nevím proč, jsem to tenkrát odmítla. Jsou věci, které se asi stát musí. Nakonec mi vyrazilo dech, když jsme čekali na specialistu aby nám poradil, když jsem se zadívala na jedny kamna a našla na nich jejich název. Jmenovali se jako ten můj učitel příjmením, jen trochu zdrobněle. Pak mi řekněte, že se náhody dějí.

Myslela jsem na jeho manželku jako na jednu z posledních možností pomoci pár měsíců zpátky. Nakonec jsem to zvládla sama. Ale záloha se hodí vždy, možná bude potřeba dříve, než si myslím. Snad nabídka ještě platí, i když za jiných podmínek..

Nezbývá než čekat. A já nemám ráda čekání. O trpělivost přicházím v posledních letech stále čím dál tím víc. Nejspíš, až k tomu dojde, budu sí říkat, že bych raději ještě čekala..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama