Listopad 2011

UPOZORNĚNÍ: Jiří Maslonka, BRIGHT FUTURE s.r.o. - reklamní agentura Teplice

22. listopadu 2011 v 18:42 Malá zamyšlení..ale někdy důležitá!!!
POZOR: Nově pod názvem BRIGHT FUTURE s.r.o.

Chtěla jsem něco změnit a to něco byla práce.

Vydala jsem se tedy po netových stránkách na www.prace.cz . No, moc nabídek tam nebylo, přesto jsem na něco odpovídala. Mezi nimi byla i reklamní agentura, kterou prý vede nějaký Jiří Maslonka. Jiný název firma asi nemá nebo jsem jej nenašla. A na tuto firmu bych Vás chtěla upozornit

Nevím jestli Vám něco říkají názvy jako Jobbing, D2D, SaveMax...Mně to ještě nedávno neříkalo vůbec nic.

Na netu se dočtete, že hledají zaměstnance na pozice: Reklamní konzultantka, Reklamní asistentka, Asistenka kanceláře, Realizační pracovník v oblasti reklamy, Referent/ka pro styk se zákazníkem...a různé jiné názvy, které se po čase mění. Pokud o tom nemáte ani páru jako já, říkáte si: Tý jo, to snad musí být nová firma, která hledá úplně všechno. Dle požadavků se tam vejde také každý, ale co to nezkusit. Dokonce ani nepožadují nutně živnostenský list, ale nabídnou i práci na hlavní pracovní poměr, tak to by nemusel být podvod, ne? Proč to nezkusit.

Zkusila jsem. Byla jsem pozvána k osobnímu pohovoru, což už samo o sobě jsem považovala za úspěch a vydala se tam. V domě, který není ani pořádně označen jejich sídlem, jsem se dostala do oranžové čekárny - tedy pardon, k asistentce kanceláře od které vedli dveře k manažerovi. Posadila jsem se do křesla a čekala. Na stěně běžela TV, pod stolečkem pár časáků. Za chvíli se otevřeli dveře, někdo vyšel a za chvíli mě manažer zve dál. No, manažer...být to král, tak mu říkám králíček...ale budiž. Víc místností firma nemá. V tu chvíli mi začíná v hlavě šrotovat, kde to tedy ty reklamy tvoří..ale co, jsem na pohovoru tak se zeptám, ne? Omyl. Pravidlo číslo jedna zní: Na dotazy odpovídat vyhýbavě a vůbec. Hlavně neříct co bude přesná náplň práce. Jen trošku napnout nervy celkem často se opakujícími otázkami na uchazeče, trošku se pochlubit a hlavně upozornit na tu hroznou nezaměstnanost, a kolik se sešlo životopisů..hlavně aby si uchazeč uvědomil, že je za ním hromada lidí, kteří to místo také chtějí. Teď říkám: klidně si jej vemte.
Pohovor skončil aniž bych měla jedinou odpověď na svou otázku. Prý se vše dozvím, pokud postoupím do druhého kola, kterému říkají "pozorovací den". A jestli jsem postoupila se dozvím, když si za půl hodinky zavolám sekretářce.

Přemýšlela jsem, že by bylo nejlepší, kdybych neprošla. Z pohovoru jsem neměla vůbec dobrý pocit. Vůbec nic jsem se o firmě nedozvěděla. Vůbec nic jsem se nedozvěděla o práci. Nakonci pohovoru jsem se už spíš snažila manažerovi odpověďmi znelíbit, aby mě nezval dál.

V určený čas jsem zavolala sekretářce. Prošla jsem do druhého kola a mám se dostavit zítra v devět a připravit se, že tam budu nejméně do pěti. Došlo mi, že tam projde každý. Nevěděla jsem co mě čeká, ale tušila jsem, že to nebudu chtít dělat. Jen jsem ještě netušila co. Po velkém sebepřemlouvání jsem si to zařídila a druhý den se opravdu dostavila do kanceláře. Řekla jsem si, že když už jsem se tam dostala, mohlo by mě třeba štvát že nevím přesně o co přijdu. Asi bych mě to štvalo, ale o nic bych nepřišla.

Byla mi představena kolegině, která mě bude mít na starost. Dorazilo mě již uvítání manažera se slovy zhruba: "Toto je Vaše průvodkyně dnešním dnem. Je to nejlepší zaměstnanec kterého tu máme. Což je pro Vás dobře, ale zároveň Vám dá zabrat ji přesvědčit, že se na tu práci hodíte." To mě naštvalo opravdu moc. Já mám přesvědčovat někoho že se tam hodím, když mi stále nebylo řečeno co budu dělat a já tedy vůbec netuším, jestli tam pracovat chci?

Již cestou po chodbě ven jsme si začali tykat. Není to standardní, ale ta holčina byla asi o 5 let mladší než já a vykání jí by bylo hodně divné. Vyrazili jsme na "rozhovor u kávy". Opět proběhli klasické otázky jako cíl do budoucna, špatné vlastnosti, dobré vlastnosti..a trochu nezávazné konverzace. Dozvěděla jsem se, že slečna vydělává 40 000měsíčně ( a je u firmy 3 měsíce) Nevím proč, nějak jsem jí nevěřila a to, že mě částkou nenadchla, na mě asi bylo vidět. Jakákoliv otázka na přesnou činnost byla zahrána vždy do autu, ne vždy příjemně. Ale dozvěděla jsem se pár zajímavých věcí o práci na hlavní pracovní poměr. Například to, že člověk může být zaměstnán na hlavní pracovní poměr a přestu mu zaměstnavatel nemusí vyplácet fixní plat a platit sociální a zdravotní. Slečna pracovala na živnostenský list, tak moc neví jak u firmy funguje HPP, ale takhle nějak to prý je. To už mi zavání trošku prací na černo, ale vyřešit to tím ŽL jde. Během kávy nás míjel houf lidiček v uniformě. Tedy v obleku a s černými deskami v rukou. Myslím že v tu chvíli mi to docvaklo, ale jako masochysta jsem zůstala dál.

Káva byla ukončena slovy mé průvodkyně: "Prošla jsi kávou a můžeš pokračovat dál. S většinou lidí to ukončuji již u kávy, ale Ty projdeš". Jasně, že to má být takový bonbonek, jako že prostě TY SI TAAAK DOBRAAA! Většinu vyhodí a TY JDEŠ DÁL!!. Až mi to bylo skoro líto, ale přeci jen jsem si nepřišla pokecat k čaji, ale zjistit co vlastně dělají.

Přesunuli jsme se k autu, že pojedeme do Mostu, kde my ukáže práci. Být to někam jinam tak asi cuknu, ale takhle mi to naprosto vyhovovalo. U auta již čekala jedna slečna a ve třech jsme vyrazili. Cestou se holky omluvili, že se musí ještě nasnídat, protože mají hlad. OK, jasně. Zastavilo se u nějakého obchoďáku a šlo se pro jídlo. Překvapilo mě, když jsem u stolků potkala celou bandu z té firmy. Snídaně se protáhla na hodinku. Trochu jsem se rozkoukala, pobavila s ostatníma, ale hlavně poslouchala co říkali. Mluvili o nějaké raní hře. Myslela jsem, že špatně slyším. Oni ráno hráli hru? Kde? A pak si říkám: No jo, jsou to ještě skoro děti, vždyť mi na střední vyváděli podobně, asi při čekání na manažera, před poradou...Na takové věci nejsem, ale třeba se stane zázrak, práce bude ok..tak puberťáky přežiju (Bože, jak naivní jsem byla. Je to vůbec ještě možné?)

Po jedenácté jsme konečně dorazili do Mostu. Vystoupili jsme z auta a holky rozprostřely jakousi mapu, na které jsem poznala zakreslené paneláky. Spadla mi čelist. Pokud jsem doufala v menší zlo a stání na ulici, bylo to ještě horší. Chodili jsme od bytu k bytu, zvonili na zvonky a holky lámaly lidi na podpis smlouvy na změnu dodavatele elektřiny. S výhodným pojištěním od AXY navíc..
Během chození a zvonění po mně chtěli, abych se neustále na něco vyptávala. Nešlo mi to zrovna lehce, neb jsem ještě nějakou chvíli měla spadlou čelist a věděla 100%, že tohle fakt ne. Nakonec jsem se snažila zjistit ještě něco o produktu co nabízejí, jak často je mění, jaké mají zaškolení (to mi bylo zodpovězeno, že se nemusím bát, že to je maximálně na den, ale spíš dopoledne...) podle toho to samozřejmě vypadalo, ať jsem se zeptala na cokoliv, tak nevěděli. Jestli se těch 99Kč za pojištění platí jen jednou nebo každý měsíc...navíc to, že ti lidé zaplatí 99Kč jim kolikrát ani neřekli. Nevěřila jsem tomu, ale naráželi jsme jen na důchodce. Žádný mladší člověk buď nebyl doma, nebo v těchto panelácích zrovna nebydleli. Došli mi otázky a hlavně chuť se na cokoliv ptát. A tak druhá holčina do mě začala rejt: "To tedy naší kolegiňku moc nepřesvědčuješ, aby Tě na tu práci vybrala" Vzedmul mě vztek. U každých dveří jsem se modlila aby nikdo neotevřel. A když otevřel, tak aby nepodepisoval!! Proboha, lidi!!! Mezi dveřma! Tři cizí holky! Jeden starší manželský pár nás dokonce pustil do obýváku, aby to sepisování bylo jednodužší! Dneska, kdy jsou toho plný noviny i televize, ve zprávách, na který dost lidí čučí na všech programech!!
Holky do mě zase začali hučet: špatný vlastnosti, dobrý vlastnosti, co chci dělat, co nechci dělat. Řekla jsem jim, že nechci okrádat lidi. Ani jsem to snad nemyslela proti nim, prostě tak nějak obecně. Reakce byla okamžitá a ne moc hezká :-) Asi holky tuší, že není všechno ok, i když jsou to ještě takové holčičky. Vždyť bych v té firmě byla zdaleka nejstarší. Tomu manažerovi bylo prý 23 a patřil k těm nejstarším ve firmě.
Bylo mi špatně. A rejpnutí přišlo znovu: "Takhle tu práci ale asi nedostaneš!" Všechno ve mně křičelo: Ale proboha, já takovou práci ani nechci! Vždyť se mě ani za celou dobu nezeptali, jestli se mi taková práce líbí! A tak jsem jim to řekla. Že prostě o takovéto práci nejsem přesvědčená, že bych chtěla dělat. Pustili se do mě znova. Co si to dovoluju. Taková úžasná práce a já jí nechci. Šrotovalo mi v hlavě něco o té hromadě lidí co se tlačí na toto místo, jak říkal manažer, ale bylo mi úplně jasné, jak to ve skutečnosti je...jen málokdo přežije pozorovací den a není to rozhodně tím, že by ho vyhodili oni.
Rozloučili jsme se a vzhledem k tomu, že dostat se z Mostu domů je ještě větší hračka než z Teplic, byla jsem spokojená. Bylo půl druhé. Já zjistila co jsem potřebovala a nemusela jsem ztratit celý den.

Třeba to někomu zachrání den celý.
Ještě přikládám článek na jiném blogu, po kterém my začalo být opravdu šoufl a vlastně jsem to teprve celé opravdu pochopila. Včetně těch her, které se hrají "na poradě" povinně. Přikládám i odkaz na video, které je velice poučné a člověk kroutí hlavou, že je ještě dnes něco takového možné. Jistě toho na netu lze nalést i spousta dalšího

http://www.youtube.com/watch?v=IVJNtF_xPwA - odkaz na reportáž z Primi
http://www.vii.sk/video/memc76ajeu/viktor-clovek-vitazny/ - Viktor, clovek viťazný - manažer

Ještě malý dovětek: kromě práce na hlavní pracovní poměr jsem byla poučena i s požadavkem zaměstnavatele na flexibilitu. Vždy jsem předpokládala, že je to schopnost v případě potřeby zůstat ve firmě déle, nebo přijít i v jiných hodinách či o víkendu. Zde to znamená práci od 7:30 do 19:00. Přeji příjemný život :-) a na peníze zapomeňte, prý se často dá najít důvod, proč nemají být vyplaceny..

Dá se předpokládat reakce lidí z obou stran, tedy i z těch, kterým tato práce vyhovuje. Proto Vás žádám o slušnost.